Duben 2011

A hurá do světa,..

22. dubna 2011 v 21:22 | Lauren |  Citové výlevy
...což samozřejmě neberte doslova. Nevytáhnu paty dál než k hlavnímu městu.

Tímto způsobem se vyhýbám Velikonocům už několikátý rok. Rodiče využijí dovolené, naplánují výlet a jede se. Nestěžuji si, naopak. Vyhnout se roji strýčků a bratránků, kteří vás s mylnou domněnkou, že uschnete vyšlehají, není k zahození. Ačkoli před bratrem se tak lehce neschovám. Dnes si pletl pomlázku. Vlastně... "pletl" "pomlázku". Ty tři chabé proutky mu drží u sebe jen díky červené mašli. Ovšem, je na svůj výtvor náležitě pyšný a já mu nechci kazit iluze. Štípe pořád stejně, tudíž svůj účel splnila *mne si bolavá záda*.

Včera jsem byla u kamarádky. Moje cesta na kolečkových bruslých musela vypadat komicky, hlavně mé bědování na hrbaté chodníky (jáma, jáma, samá jáma!). Náplní našeho prostého programu byl film Vampire hunter D: Bloodlust, který jsem si tolik oblíbila. Samozřejmě nesmělo chybět něco dobrého k zakousnutí. Bohužel, naše řádění v kuchyni s cílem vytvořit "něco čokoládového", předčilo všechny mé dosavadní komické trapasy. Jsem strašně nepraktická. Vím to sice odjakživa, ale až při pohledu na tu spoušt´mi došlo jak moc. Nicméně plán došel do zdárného konce...

Málem bych zapomněla dodat, že mám svůj vytoužený foťák! Je jím Nikon Coolpix S3100. Mylím, že pro začátečníka dostačující. Výše je má první fotka. Ano směšná, vím. Ale má své kouzlo, ty dva milé strašáky jsem dostala za příspěvek pro děti..

Přeji pohodové Velikonoce ve zdraví! :)

Hrátky kočky s myší

16. dubna 2011 v 14:07 | Lauren |  Úvahy a názory
Už je to pár let, co bylo zřízeno na naší škole "místo" s lavičkou a televizí. Kdo by to byl řekl, že lavička získá větší respekt než "elektrický vymývač mozků". Nejspíš nikoho nezajímají reklamy na psací potřeby a krátké, často amatérské reportáže. Nicméně, jednu reklamu se sluší vyzdvihnout. Sluší se zalitovat nad tím, že ji témeř nikdo nevěnuje pozornost. Přitom se týká většiny mých spolužáků, bohužel i nižších věkových kategorií. Jedná se o kyberšikanu, obtěžování a přehršel důvěry, kterou by měl na internetu šetřit každý.

Naivní mladá slečna, v reklamě ztvárněna jako myš, si zaujatě prohlíží lechtivé fotky na první pohled sympatického, hodného a skvělého (jednoduše božského!) myšáka. Nezůstáva pozadu, i ona se chce přeci líbit, proto hned posílá svou maličkost. Ani jeden z nich si na detailnější seznamování nepotrpí, jde se rovnou "na věc". Padla pozvánka na rande, druhou stranou vřele přijata. Idylka? Ale kdeže! Není to myšák, spíš ďábelsky se křenící potvora, podobná kocourovi. A právě ten mazaný kočičák si je nyní vědom toho, že mu myš skočila na lep...

Není tedy divu, že mě udivuje dnešní přístup ke zvěřejňování osobních údajů. Jistě, už kolikrát mi bylo vpáleno do tváře, že je to káždého věc, což respektuji. Bohužel, dnes se ve zprávách jenom hemží případy o všudypřítomném nebezpečí na internetu. A když vídím fotky spolužaček a jejich přístup napadá mě jenom: ,,Je otázkou času, kdy se jim stane něco podobného?"

Jaký je váš názor?

Čas, jenž protéká mezi prsty

13. dubna 2011 v 15:48 | Lauren |  Citové výlevy
Nerada chodím do míst, plných hluku a lidí. Jelikož se tomu v dnešní době prakticky nevyhnu, mé cesty často míří do parku. Pokud obloukem obejdete místa, sloužící jako "zašívárna mládeže", jediným společníkem je vaše mysl.
Když jsem o víkendu procházela pod korunami stromů, nechala si větrem čechrat vlasy a sluncem hladit tvář, bylo mi dobře. Konečně jsem měla pocit, že nikam nespěchám, nemám žádné povinnosti a problémy, že neexistuje zítřek... jenom ta chvíle. Jako by se přede mnou otevřela obrovská náruč, která mě vždy utěší a dodá ztracenou energii. Ale ta druhá strana, tmavěji, či snad realističtěji smýšlející věděla, že každou vteřinou tento drahocenný okamžik ztrácím. Přesto to byl příjemný oddych, vyklouznutí z každodenního spěchu. Ted´se dostávám taky k tomu, proč zůstal tento blog týden skoro bez povšimnutí. Momentálně se nade mnou utrh pytel. Blíží se absolvák, Anglie, zkoušky,... Období před čtvrtletím taky dvakrát krušné nebylo. Samozřejmě, že si za všechen stres můžu já (ne, žádná ironie). Když nechám věci na poslední chvíli s naivní nadějí, že se nějak vyřeší dopadá to tak, jako nyní. A pak samozřejmě zase unikám od reality, od toho utrženého pytle, který na mě chrlí více a více problémů, do parku. Na jediné poklidné místo, kde mi čas neprotéká mezi prsty.

Sonata Arctica - Fullmoon

4. dubna 2011 v 20:46 | Lauren |  Poslouchám
Nenapadá mě žádný kloudný článek, proto přidávám další píseň. Líbí se mi. Obzvlášt´toto video mě učarovalo, ikdyž nejsem dvakrát velký příznivec anime. Slyšeli jste již o anim. filmu Vampire Hunter D: Bloodlust? Co jsem se dočetla na internetu, má převážně kladné ohlasy. Možná by za zhlédnutí stál, nebýt mé "angličtiny".


Only darkness

1. dubna 2011 v 19:30 | Lauren |  Citové výlevy

Svět je úžasný živý obraz, plný barev. Někdy ho vidíme světle a bezstarostně někdy až příliš tmavě na to, abychom jeho krásu pochopili. Existují lidé, kteří nemají možnost ho poznat,...vidět ho. Přesto se snaží žít naplno a smutek hodit za hlavu. Jsou to poutníci s bílou holí a navzory všem překážkám jdou dál!
Nejednou jsem spatřila slepce, který si pomalu razil cestičku vpřed. Vždy se mnou probila vlna soucitu a lítosti. Jako bych se vžila do jeho situace - cítila na sobě všechny ty udivené pohledy, slyšela příšernou vzmět´zvuků, která mi trhala uši a zcela oprávněně očekávala, že mě každou chvílí srazí auto nebo mi hrudí proletí kulka. Je tu ovšem jeden rozdíl. On to zvládá. Nepotřebuje lítost. Je to člověk, který prakticky stejně funguje jako kdokoli jiný. Nechce slyšet utěšující žvásty, ani soucitné výlevy o pochopení. Co bylo, to bylo... A to jsem si uvědomila teprve nedávno, na jedné školní akci - programu o nevidomých. Měla jsem možnost nahlédnout do života nevidomé, ale vždy veselé Elišky. Ovládá perfektně několik jazyků a skvěle hraje na klavír. Funguje normálně. I tak si dovolím podotknout, že si života váží víc než mnoho zdravých lidí. Uvědomuje si, jak blízko byla smrti. Ví, že dostala šanci, kterou nehodlá zmařit v temných uličkách své mysli, at´už je ke tmě připoutána sebevíc... Má můj upřímný obdiv. Já bych to nedokázala, opravdu.

Vždy může být hůř!

,,A až vám tak bude, uvědomte si, že i ten nejčernější list lze obrátit na druhou stranu!"
v